Koncepty

Dnešní věda, jež má právo na to být vyučována na veřejných školách a v jiných státem akreditovaných institucích, astrologii považuje za pseudovědu. To je běžně známý fakt. Přitom já sám jsem se v astrologických komunitách převážně setkal buď s nulovou nebo s témeř nulovou snahou se nad tímto faktem nějak pozastavit. Západní způsob života přitom nutí člověka k tomu, aby se stal racionalistou. Nedokáži vidět nic dobrého na snahách, kterými by člověk z racionalistického uvažování vybočoval. Protože však je astrologie považovaná racionalistickou společností za iracionální pseudovědu, je potřeba se na ni nejprve podívat právě z tohoto hlediska a zhodnotit na čem se tento závěr zakládá.

Astrologie se opírá o astronomii. Tak jako astronomie promítá astrologie planety, body, kružnice a jiná tělesa na nebeskou sféru a používá souřadnicové systémy užívané v astronomii. Pokud bychom na chvíli připustili, že astrologie je validní věda, kam bychom ji v systému věd zařadili? Jelikož se astrologie opírá o astronomii a tvrdí, že astronomické konstelace mají jakýsi vliv na lidskou psychiku, dalo by se uvažovat o jakémsi oboru astronomické psychologie. Takový obor by sbíral astronomická data (různé pozice nebeských těles) a statisticky by je porovnával s psychologickými daty. Takto vlastně měla vzniknout astrologická tradice, jenže to pro nároky dnešní doby nestačí. Dnešního racionalistu předně zajímá, jaké síly by mohly tyto souvztažnosti vyvolávat. Pokud bychom vzali tuto otázku vážně, mohla by vzniknout hypotéza, že zde působí nějaké skryté kosmické síly, které mají specifický vliv na život na Zemi. To už bychom se dostali na pole teoretické astrofyziky, která by v tomto případě měla přesah až do oboru psychologie případně také biologie.

Proč tedy astrologie (alespoň astrologie v principu, ne nezbytně každá její tradiční poučka) dosud nenašla své místo jako hypotéza na poli astrofyziky? Teoretická astrofyzika nám nabízí teorie o cestování v čase, teorie o paralelních vesmírech, strunovou teorii, velké množství různých pro nás neviditelných dimenzí, neviditelnou a nehmatatelnou temnou hmotu atd. Proč by jedna z těchto neviditelných dimenzí nemohla být právě sférou, kde jsme s planetami nějak záhadně spojeni? Co významného odlišuje všechny tyto teorie od teze, že astrologie v principu může fungovat?

Astronomie a astrofyzika i jiné vědy pracují podle velmi specifické metodiky. Oba tyto obory vyjímají člověka jako součást celku vesmíru a staví ho do role nezúčastněného nestranného pozorovatele. Je to vědecká metodika svého velmi specifického druhu. Pomocí této vědecké metodiky lze vymyslet nebo vynaleznou ledacos, například chytrý telefon opatřený internetem, ale již podle ní nelze vymyslet nebo odhadnout, jaké morální dopady ve společnosti může mít snadný přístup k tomuto zprostředkovateli návykové snadně dostupné zábavy. Pamatuji si z Pána prstenů tu idylu světa hobitů, která měla reprezentovat mírumilovné soužití prostých vesnických přátelských lidí, kteří se vzájemně dobře znají. V kontrastu s tím se můžeme ptát jakou vizi míru nám dala věda a technika, která se povznesla nad morální zkoumání všech svých kroků? Tato věda nám jako zprostředkovatele míru dokázala vykouzlit takové rozmístění jaderných zbraní po světě, abychom zůstávali neustále v patové situaci vůči potenciálním nepřátelům. Jistě není třeba zdůrazňovat, že oba dva zmíněné druhy míru působí na člověka i lidskou společnost velmi odlišně.

Astrologii je vyčítáno, že svým zkoumáním osudu upírá člověku svobodnou vůli. Běžného člověka uráží představa, že nemá svobodnou vůli, on se podle svého domnění může rozhodnout pro co chce a to, co ho omezuje jsou pouze vnější okolnosti. Proti těmto vnějším okolnostem pak nastupuje jako zbraň moderní věda a technika přesně tak, jak sem ji zde popsal. Jenže člověka ve skutečnosti netísní jen vnější okolnosti. Člověk sice něco chce a může si za tím jít, pokud to okolnosti dovolují, ale on si v první řadě vůbec nezvolil, že tu či onu věc bude chtít! Odkud přichází pudy, vzpomínky, náhlé nápady a jiné impulzy psychologického rázu, na základě nichž jednáme? Člověk si může sice myslet, že je vnitřně naprosto svobodný, ale pak je to jako kdyby si stěhovavý pták říkal, že se právě rozhodl letět do teplých krajit, protože chce aby mu nebyla zima. Astrologie vede člověka oklikou k introspekci, pomocí které má sledovat, jak si na něm jisté psychologické impulzy vynucují určitý "osud". To je právě v rozporu s moderní vědou, která takovouto introspekcí pohrdá, protože to oslabuje odhodlání jejích vědeckých vojenských šiků, jenž vidí jediného nepřítele svobody ve vnějších podmínkách. Odpovědným přezkoumáváním astrologie se tedy nevymaňujeme ze společnosti racionálně uvažujících lidí, pouze svůj racionalismus vztahujeme na věci, na které se věda převládajícího proudu neodvažuje pohledět.