Král horoskopu - Slunce

Slunce je považováno v horoskopu narození za nejdůležitější těleso. Proč tomu ale tak je? Slunce symbolizuje sebeuvědomění, které se manifestuje pocitem, že máme nějaké vnitřní já. Toto já je ryze psychologický faktor. Můžeme na sebe úplně zapomenout a přesto jako fyzická bytost nezmizíme, nic fyzického z nás neodpadne, nicméně toto já jakožto psychologický faktor působí sekundárně také psychosomaticky, tedy ovlivňuje fyzický stav.

Psychosomatická vnitřní podstata Sluncem symbolizovaného já je jednoduchá jako sám běžně žitý život. Někdo nás například urazí, nebo se snažíme vlichotit někam, kde se k nám zachovají nevlídně. V obou případech je jaksi popliváno naše vnitřní já a v obou případech se většinou dostavuje fyzický diskonfort, který se manifestuje poklesem tělesné vitality. Někteří lidé se na úrovni tohoto svého já cítí tak ubiti, že téměř nedisponují silou vůle. Všechny tyto faktory tedy spolu úzce souvisí: Síla sebeuvědomění (síla já) - míra vitality - síla vůle. To jsou všechno právě faktory, které stará astrologie připisuje symbolicky Slunci.

Proč je ale Slunce tak důležité? Je to faktor soudržnosti. Můžeme mít jaké schopnosti chceme, pokud ale ztratíme sebevědomí, nedostane se nám síly a ani chuti naše schopnosti uplatnit. Dostáváme se do vleku jiných lidí nebo jsme celkově zneuznáni a nevěříme si. Je to jako ve Sluneční soustavě - jsou zde planety se svými vlastnostmi, ale v jejich dráze je udržuje právě přitažlivá síla Slunce. Dokonce jim propůjčuje i svůj lesk, protože planety své vlastní okem spatřitelné světlo nevysílají. Bez Slunce by se planety stali temnými volně plujícími tělesy nespolupracujími s bytostným celkem sluneční soustavy.

Člověk je tedy - obrazně řečeno - malá sluneční soustava a je potřeba se podívat do horoskopu, kolem jakého Slunce (já) se všechno ostatní točí. Slunce je jakýsi vládce bytostné soudržnosti, bytostné autonomie. Jaké je Slunce, takovým způsobem v psychice všechno drží pohromadě.

Dle kvalit znamení lze různá já dělit na hybná, které využívají svou přitažlivou sílu k tomu, aby silně zasahovali do dění a měnili věci kolem sebe. Potom já pevná, která se snaží udržovat zavedený pořádek a nakonec já pohyblivá, která vše kolem sebe analyzují a na základě toho upravují svůj postoj. Na živlu znamení pak závisí v jaké sféře se ono já vlastně primárně ocitá, může jít o sféru vůle a činu (oheň), sféru praktických a přízemních zájmů (země), sféru myšlenek, nápadů a duševní činnosti (vzduch) a nebo sféru citu a pocitového prožívání (voda).

Tak řekněme, že člověk má Slunce ve znamení Raka. Jde o hybné a citové znamení. V symbolické sluneční soustavě člověka tedy panují citové vztahy, ale zároveň iniciativa. To je přirozená základna pro ty, kdo silou iniciativy budují rodiny nebo rodině podobné struktury. No a právě v rámci takového "slunečního systému" uplatňují svůj vliv ostatní planety a pokud se z něj vymaňují, stávají se zbloudilými a ztrácí svůj vliv. V tomto případě člověk jaksi ztrácí půdu pod nahama, když za ním nestojí nějaká skutečná nebo symbolická rodina.

Slunce v:

Beranu: Iniciatitvní, průbojné, přímočaré a energické já, které se snaží vyniknout svými činy.

Býku: Já poutající se pevně k zemi a praktickým zájmům, pevnost odmítající nechtěné změny.

Blíženci: Já intelektuálně analyzující své okolí s živelnou lehkostí, jakoby zvědavostí, důraz na komunikaci, záliba v otevřeném a důvěrném prostředí.

Raku: Já jakožto gravitační centrum, kolem kterého obíhá nějaká rodina, citové vztahy a toto já je drží pohromadě, organizuje atd.

Lvu: Já opírající se o mocné vnitřní sebevědomí, z této pozice pak na vše hledí a z této pozice se i citově rozdává. Nejpřirozenější symbol skutečného Slunce.

Panně: Já analyzující praktické problémy života tak, aby z toho vzniklo konstruktivní věcné zlepšení situace.

Vahách: Podnikavé já, které ale hledá citovou a intelektuální rovnováhu tak, aby se to odráželo i ve společenské rovnováze.

Štíru: Citově rezervované já, já podléhající silným vášním a ovlivňující druhé lidi silným citovým vlivem.

Střelci: Já idealistické, toužící něco ideálního vidět, poznat, realizovat a žít úvahami o tom.

Kozorožci: Já, které neustále šplhá za nějakým pevně vytčeným konkrétním cílem a to metodicky a velmi vytrvale.

Vodnáři: Já které má problémy cítit se oddělené od já druhých, je tu tendence typu: "když já tak i ostatní". To může vytvářet revoluční sklony, společenské ideály nebo také snahu fungovat v nějakém teamu a identifikovat se s ním.

Ryby: Citové já, které analyzuje své vlastní citové reakce, místo toho, aby zasahovalo do dění samotného. Lze to přirovnat ke sledování filmu, který nás v určitou dobu něčím dojme, ale později již ne, protože jsme se sami změnili nebo se nad filmem hlouběji zamysleli. - Aniž bychom ovšem na filmu samém něco změnili. Takto se posouvá i já lidí se Sluncem v Rybách.

Když poté zhodnotíme postavení Slunce v domech, postavení jeho vládce a jeho aspekty, zjistíme jakým způsobem kolem nás všechny naše osobní vlastnosti, naše vztahy, naše projekce na jiné lidi, jakoby obíhají a jaké vůči nim mamé možnosti. Jsme nějací uvnitř, za něco se považujeme tím, že si právě onu věc uvědomujeme jako sebe a všechno se kolem nás točí právě v souladu s charakterem tohoto já. 

Měsíc pak symbolizuje jaký k tomu všemu máme citový vztah a co v tom všem jsme schopni vidět nebo hledat respektive jakými brýlemi to vše vnímáme. Je to také vlastně protiklad Slunce, odvádí nás od našeho centra k vyživání se v dění kolem něho. Když je v horoskopu Měsíc výrazněji silnější než Slunce, člověk má sklon být zaujatější spíše tím, co se kolem něj děje než příčinou toho, svým já a naopak. První kombinace tvoří ženský charkter, druhá mužský. Ženy mají většinou sklon projevovat se prvním a muži druhým, ale není to pravidlem.

Nebo také jinak: Charakter sluneční soustavy člověka lze vyčíst přímo z charakteru Slunce a tam ho i případně měnit a nebo ho sledovat v jeho okolnostech a snažit se měnit tyto projevy, které se ale přirozeně vrací do původních drah. (Snad právě proto měly v historii pouze patriarchální společnosti delšího úspěšného trvání, i když mohly i matriarchální společnosti zpočátku myslet vše dobře. Je to otázka ovlivňování příčin vs. dlouhodobě bezúčelného ovlivňování následků.) 

Na začátku se mluvilo o tom, že nás někdo může shodit, urazit tak, že se nás to dotkne, v takovém případě se najednou všechno kolem nás začne chovat, jakoby bylo všude zataženo. Nebo nás někdo rozčílí a je z toho symbolická chaotická geomagnetická bouře, která vytváří zmatek kolem nás. Vyčistěme naše já, udělejme ho pevným, radostným a nezávislým na vnějších stimulech (pochvala, urážka, vnější úspěch atp.) a vše kolem nás bude tento stav reflektovat. To je určitě lepší, než se snažit chaosu kolem nás domluvit, aby se uklidnil nebo se snažit mstít těm, kdo nás uráží atd.

Nebo to tak není, že jsou napadáni lidé vnitřně nervozní, i když umí nasadit sebelepší poker-face a jsou necháni na pokoji lidé radostní, klidně sebevědomí, i když nevypadají tak uhlazeně? Co pomůže napadenému, že umí dobře bojovat? Dostane se do dalších bojů pokud se neuklidní.., i když lze připustit, že ta vnějšková obrana alespoň může zabránit horšímu pocitu, pocitu poraženectví, ale to už se dostáváme zase ke Slunci - k vnitřku - když seznáváme, že účelem tohoto boje není vyčistit vnějšek od nepřátel, ale obhájit lepší vnitřní stav, lepší já, před horším. Proto všechno dává smysl, dokud je Měsíc podřízen Slunci a ne naopak.