Spása

Psychicko-fyzikální řešení 

Spis Spása spojuje teoretickou biologii a fyziku

Úvod

- Běžní racionalisté, kteří se zajímají pouze o jídlo, sex, pohodlí a majetek vidí v mystice buď jakousi černou magii, která má člověku pomoct ve vnějším snažení, nebo jako psychický opiát.

- Podle KM je původ mystiky ve zvídavosti a v problémech, jež vnukají otázku po smyslu života, zatěžovaného často neřešitelnými zkouškami - člověk by za těchto okolností život rád buď pochopil nebo rozřešil jeho problémy.

- Předci hledali na poli mystiky, protože nemohli ideál zevní volnosti, dobré nálady a bezstarostnosti posouvat do budoucna s vizí dokonalejších technických vymožeností a nezničitelností těla.

- Psychologie je dcera mystiky, ale opírá se o statistiku, říká co člověk, jeho etika, estetika atd. je, ale to člověku nepomáhá k ideálu nezkalitelného štěstí. Psychologie se snaží člověka vměstnat do nějaké šablony a tomu se člověk vzpírá.

- Mystika je praktická psychologie, nezabývá se statistikou, nýbrž zasahuje do psychické mechaniky a z toho těží mnoho dobrého. Psychickou mechaniku zkoumá přísně logickými a metodickými postupy.

- Spis mluví o fyzikálních jevech v bytí měněnými psychickými pracovními postupy

- V očích empirické vědy je člověk souborem procesů a reakcí, za nimiž nelze najít žádného vnitřního člověka, který by tyto procesy a reakce řídil a pořádal. Z toho plyne názor, že člověk je spontánně pracující mechanickou soustavou, se zvláštním zřetelem na určité orgány a jejich funkce. - Tento názor vyhovuje těm, kdo chtějí neomezeně sloužit svým sklonům a nebýt poplatni Bohu, ale takový lidí se stejně hlásí individualitě a tedy k hiearchickému uspořádání vesmíru.

- Dvě věci přispívající k dobru: 1) Zřeknutí se světa 2) Překonání a vyloučení samovolného vyhraňování psychických sil představami o já a moje - práce s duševními napětími a stavy

- Mechanicky vzdouvající se nitro (na úrovni vědomí i podvědomí) si lze podrobit, tím vzniká fyzikální činitel, kterého lze použít k bombardování bytostné struktury v psychickém i fyziologickém smyslu. Bombardováním statické bytostné struktury tato struktura začne působit na vědomí jógina jako kvantum energie poutané k sobě jen podmíněně. - Cesta k rozpuštění tohoto svazku, ze kteréhož vzniká fyzikálně věcné uvolnění sebeuvědomění, které je tísněno gravitačním polem bytí.

- Hranice vesmíru, absolutna, které hledá fyzika jógini už zkusmo poznali, protože leží na cestě odosobňování. 

O kvalitách a personifikacích

- Působení jakýchkoliv kvalit, od smysly vnímaných jevů až po představy, může být zesilováno jak prostřednictvím mentálního vztahu přímo k těmto kvalitám, tak i jen k představám, které tyto kvality vyvolávají nebo jsou jejich symbolem. Kvalita pocitů je totiž v přímé souvislosti s řadou představ určitého charakteru a pocity zase působí na rozvoj kvality představ. - Praktické mystice nejde o nic jiného než o vztahy mezi představami a kvalitami. Materialistická medicína hledá příčinu mocného vlivu sil duchovní povahy v nerovnováze funkcí mozku s chemickým pozadím. To vystihuje jeden aspekt skutečnosti, ale s širokého hlediska je to velký omyl. V degeneračním procesu jsou vadné chemické procesy v organismu přinejmenším ekvivalentní vlivu psychického postoje člověka ke světu i k sobě samému. Na rozcestí duševního rozvratu, který je později dokumentován i chemicky, se lze zachránit mentálními operacemi s kvalitami, jejichž vliv na psýchu se může stupňovat stejně jejich pochopením jako operacemi s vhodnými představami.

- Bůh se v životě mystika může projevit jako (nejvyšší) kvalita nebo jako bytost (představa), jíž mystikové připisují nejvyšší morální hodnoty. Tzv. racionalisté v obou případech vidí propastný rozdíl, ale mystika jakožto pozitivní psychologie nikoliv. - Zajímá se o ovlivnění, která člověk vyvolává svými mentálními vztahy k věcem. Příklad: Pozitivní poměr k Bohu jako k představě obdařené nejvyššími morálními kvalitami ovlivňuje člověka v nejlepším smyslu. Naopak pozitivní poměr mysli k představě, že že životní děje a projevy jsou čistě mechanické, vyvolává ovlivnění, které člověka olupuje o vyšší morální hodnoty a dokonce ho strhává do propasti duševní i duchovní bídy. Člověk věřící v Boha měl spoustu mravních zábran ve využívání všeho, co není jím samým. Jak působí soustředění se na představu, že vše jsou mechanické děje s chemickým pozadím? Zkáza lidského rodu?

- Poznání kvalit ukládá povinnost odhalovat i jejich morální význam. Kdo se podrobuje jen ryze světským vnitřním impulzům, pro toho je sebeuvědomění ve formě já stěžejní psychickou skutečností, všechny duševní projevy se dějí s ohledem na toto jáství a výsledkem je chtíč. Náboženští myslitelé a praktikové nabízeli ideálnější opory pro pozornost a funkce sebeuvědomění a zde hledejme původ Boha, jenž je vlastně obraznou personifikací nejvyšší fyzikální kvality vesmíru. V józe a mystice jde o to, aby východisko bytostných energií bylo v oblasti nejvyšších fyzikálních kvalit, symbolicky u Boha. 

- Chemické procesy spojené s biologickými faktory jsou v lidské oblasti spojeny se sebeuvědoměním, to skutečnost z člověka dělá cítícího tvora.

- Hmota  je duchovitý útvar, astrální cár a fascinuje jevy, které sama vytvořila jen proto, že si nechali své zření upravit jí samou.

- Materialista je upoután na stínové obrazy produkované reakcemi vědomí na hmotu, nakonec se takový člověk ocitá v bezcílné temnotě, vyvstávající v zorném poli jeho stupidního ducha. Obracení pozornosti ke konkrétním jevům způsobuje, že je schopen vidět jen masku ducha, tedy tvar, na nějž se dovede dívat jen z účelnosti pro subjekt. Idealista (se sklonem k dobru) vědomím upadá do stavu tvůrčí obrazotvornosti. Jeho východisko je v oblasti těchto tvůrčích představ, jež jsou pro něho vnější skutečností. Když se jeho vědomí nepohybuje v představách, je v oblasti šťastných nebo i blažených pocitů. Pokud člověkem zabrání, aby jeho vědomí bylo atakováno k jakékoliv změně, východisko životních energií je v samém absolutnu, tedy vůbec nejvyšší.

- Resorpce sebeuvědomění v absolutnu v praxi znamená řadu pocitových pochodů rozrušujících dojem, že my, jakožto možnost uvědomující se v jáství, jsme odkázáni pouze na vlastní bytost nebo bytí. Sebeuvědomění začne obsahovat okolní svět, až je možno zvolat, že jedinec je vším, co jest. K tomuto lze směřovat i poměrem k vnější personifikaci - Bohu, pokud vztah k ní není spekulativní, ale vnitřní.

- Každá kvalita vytváří personifikace ve sféře vlastní vidma sobě tak vzdálené, že jsou si navzájem abstraktní. Soubory kvalit univerza lze rozdělit na tyto celky korspondující s: 1) Hmotou - vnímání hmotných skutečností, 2) citem - svazek vibrací aktivizující hmotná těla, 3) rozumem - božská sféra, světelná, mimo hmotu 4) vědomím - oblast vibrační rovnováhy, fyzikální pole. I různé stavy vědomí vytvářejí dále vibrační celky.

- Ať mechanický nebo hiearchický názor na svět musí platit všeobecně. Je-li celý svět mechanismus bez duše, jsme jím i my, a proto nemáme právo chovat se jako jeho páni. A cítíme-li se být životaschopnými individui, pak musíme přiznat tuto vlastnost všemu, co žije, roste a reaguje na vnější prostředí.

- V univerzu každý druh přibližně stejných pocitů vytváří sféry obývané jistými druhy bytostí, které jsou podle toho i fyzicky organizovány. Pokud napětí vůle usměrní bytostnou energii proti tělu, změní se stav pocitů do té míry, že přestávají být výrazným fenoménem hmatu zprostředkujícím smyslové prožívání. Stávají se prostou vibrací. Pociťování byl vtisknut charakter vibrace místo hmatu. - Dochází následně k etapové strukturální proměně. Zvratové fáze této proměny odpovídají různým bytostným sférám. Vzhledem k tomu, je karma zákonem o zachování napětí určité povahy.

- Jsme energetická kvanta, která se usnesla na tom, že vše, co má takový vibrační rozsah, že se to může jevit jako konkrétní něco v našem smyslovém poli, považujeme za skutečnost.

- Stavy vědomí a korespondující vesmírné sféry odpovídají mikrokosmu člověka. Nejstrnulejší vibrace mají sídlo v nohách. Spodní část trupu obsahuje již účinné energie, které atakují sebeuvědomění, aby se podrobilo smyslu hmatu nebo citu, jehož hlavním projevem je zachování existence sebe nebo rodu. Prsa jsou sídlem vyšších citů a pocitů jež korespondují se světelnými sférami. Hlava je sídlem činnosti a formací nadfyzických, koresponduje s neutvářenými vesmírnými silami. 

- Jenom spojení fyziky s psychologií může z faktické vesmírné relativity vydobít konkretizující momenty, nezbytné pro snesitelné bytí subjektu. - Skutečnosti jsou jen relativně působivé momenty duchovní povahy. (Moje poznámka: Z psychologicko-fyzikálního hlediska je třeba zkoumat, jaké mají kvality (personifikace) vliv na subjekt nebo subjekty a ne to, jaký mají z absolutního hlediska charakter. Z absolutního hlediska je charakter všeho bezpodstatný.) Věda musí ke své mechanice připojit morálku, jinak bude stále pracovat k všeobecnému prokletí.

Elektronická podstata mystického úsilí