Zamyšlení

Zastávám názor, že v astrologii musí mít vše jednoduché a všech mysteriózních záhad prosté psychologické vysvětlení. Například pokud špatný tranzit na nativní Slunce může znamenat hrozbu ztráty autority, společenské váženosti atd., tak musí existovat psychologické vysvětlení proč. V tomto případě může být odpovědí, že člověk má během tohoto tranzitu sklon k nervozitě a sebezpochybování a osudově může tento tranzit realizovat někdo, kdo tuto nervozitu využije a daného člověka nějak shodí, napadne atd. Zde na této stránce budu postupně přidávat to, co jsem si sám v astrologii vysvětlil, abych si ověřil, že to chápu v souladu s logikou a známými psychologickými zákonitostmi.

***

1) V astrologii základních sedm planet symbolizuje jednotlivé složky lidské psychiky. Když je ale například nějaká planeta v VII. domě, říká se, že symbolizuje druhé lidi - různé naše protějšky, partnery, společnost jako celek, pro níž jako jedinci stojíme atd. Jak si vysvětlit tento rozpor?

Systém domů je v podstatě jakýsi systém psychologických projekcí. Když má člověk planetu v I. domě, má sklon vidět to, co planeta symbolizuje, jako sebe sama. Na druhou stranu s planetou v VII. domě má člověk sklon vidět její vlastnosti v druhých lidech. Ve skutečnosti ale vidí v nich sám sebe, něco co je jeho součástí. Působení VII. domu by se dalo přirovnat k určité bublině, kterou máme kolem sebe. Řekněme, že máme v VII. domě Saturn. Tento Saturn působí tak, že jakoby naše osobnost nutí druhé lidi, aby projevili své Saturnské vlastnosti, pokud se chtějí dostat s námi do úzkého kontaktu. Pak se do naší blízkosti přirozeně dostanou spíše lidé, kterým je přirozené tyto vlastnosti projevovat, než ti kteří by to dělali s odporem a tím je dáno to, že přitahujeme "saturnské lidi", pokud máme takto ozářený VII. dům. Saturn v VII. domě tedy v horoskopu stále symbolizuje nás, naší psychiku, ale v tomto případě se projevuje tím, že člověk jakoby psychicky atakuje (podvědomě) druhé tak, aby je přiměl projevit se Saturnsky. Prostě v nich ten Saturn vidí, nebo hledá,  v symbolickém smyslu se na něj dotazuje atd. V tom spočívá dynamika jeho Saturnu, stejně jako kdyby se se Saturnem ve II. domě jeho dynamika týkala vydělávání peněz.

Když to tedy stručně řeknu ještě jinak: kolem svého (třeba) Jupiteru v I. domě člověk jakoby staví svoji osobnost. Ze svého Jupiteru v VII. domě naproti tomu vybuduje filtr, skrze který vidí druhé lidi a ti jestliže chtějí být hlouběji "viděni", projeví své Jupiterské vlastnosti na základě toho, jak je mají v nativitě situovány. (Tím jsou zároveň v základu vysvětleny složitosti vzájemné přitažlivosti.) V obou případech je to zrozenec sám, ve kterém energie jeho Jupiteru nějakým způsobem pracuje.

***

2) Pomocí horoskopů lze vykládat osud respektive jisté osudové tendence. Mimo to jsou ale planety Jupiter a Saturn považovány za primárně osudové, kdežto pět zbylých jako tzv. osobní (nepočítám moderní planety, jež jsou považovány za vyšší oktávy základní sedmice). V čem je jejich osudový rozdíl v rámci celkového výkladu osudu?

Osobní planety: Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars se týkají úzce osobních postojů a činů. Člověk například vyvolá na popudy martické energie nějaký boj, konflikt a osudově se to projeví jako odezva na tento boj, jako odpor okolí. Na druhou stranu Jupiter a Saturn působí z podvědomí, kde už je situace jakoby předem daná. Jupiter symbolizuje tu naší část, kde buď úplně přehlížíme životní překážky a nebo si je uvědomujeme jako něco nevýznamného, něco co nám nemůže vzít sílu optimismu. Tam kde má člověk Jupiter, tam ventiluje svůj latentní pocit, že je vlastně duchem, který není omezovaný tělem a může jít kamkoliv, kam mu to mysl dovolí. Proto se Jupiter také týká všech náboženských a filozofických záležitostí. Saturn je opakem Jupitera. Symbolizuje podvědomé komplexy, které souvisí s vědomím, že člověk žije jako hmotná bytost v hmotném světě. Tyto komplexy sami způsobují, že je ta nebo ona část společnosti člověku uzavřena a proto se v ní nemůže prosazovat a nebo alespoň nemůže uplatňovat tak, jak by si to představoval. 

Rozdíl je tedy v tom, že z hlediska osobních planet lidé na zrozence reagují podle toho, jakých činů se dopouští v souladu s popudy těchto planet. Člověk má třeba dobře postavenou a inciativní Venuši, dá si práci s tím, aby působil na lidi příjemně a výsledek je určitý respekt, obliba, protekce atd. Z hlediska Jupitera a Saturna má člověk už jakoby přednastaveno ve svém podvědomí, kde jsou pro něj dveře otevřeny a kde nejsou, respektive kde čeká nějaké potíže a kde ne. Toto se řídí jednoduchými psychologickými zákonitostmi. Když například podvědomně cítíme, že je nám někdo nadřazený, nebo že jsme vůči němu méněcenní atd. ten člověk to podvědomě pozná a stane se mu to popudem pro postoje vůči nám. Když naopak cítíme, že si něco můžeme vzít, že na to máme přirozené právo a bereme to nenuceně bez jakkýchkoliv výčitek svědomí, tak je velmi těžké nám to odepřít. To je Saturn a Jupiter. 

Z hlediska vnitřních stavů a pocitů si člověk přes Jupiter ventiluje pocit, že je v podstatě svobodnou duší pobyvající v těle a skrze Saturn si ventiluje pocit, že je utlačován světem hmoty, který zpravidla neodpovídá jeho myšlenkám a ideálům. Přitom ale dobrý Saturn může vést k tomu, že člověk pojme život ve hmotě jaksi s odstupem, filozoficky a případně s konstruktivní disciplínou, kděžto špatně postavený Jupiter může vést k utopení pocitu volnosti v požitcích, bezstarostném pohodlí, snění nebo případně i zneužívání moci.

Když jsou tedy nativní Saturn nebo Jupiter zasaženy významnými tranzity nebo direkcemi, nějak se rozvíjí nebo aktivizují tyto podvědomé vlastnosti. Zatímco když jsou takto zasaženy osobní planety, u člověka rostou popudy k tomu se tak nebo onak osobně projevit. Kdyby Saturn a Jupiter byly karty s nimiž člověk hraje hru života, tak osobní planety by znamenaly, jak s těmito "kartami" člověk hraje: Slunce - jak se nechá nebo nenechá zvyklat, Luna - vnímavost ostatních hráčů, Merkur - všechny úvahy, kombinace, poker-face atd., Venuše - schopnost působit příjemně, užít si hru.., Mars - agresivní postup, schopnost se prosadit, riskovat atp. Tyto planety jsou tedy také osudové, ale jinak, jakoby sekundárně.

***

3) S přihlédnutím k bodu dva: Proč nejsou Jupiter a Saturn považování za nejvýznamnější prvky horoskopu a místo toho jsou považovány za obecně nejvýznamnější světla - Slunce a Luna?

"Bez Luny" by člověk neměl žádný vztah ke světu a tím pádem ani chuť se v něm jakkoliv prosazovat nebo vyžívat. "Bez Slunce" by byl člověk neustále ve vleku někoho jiného, zcela bez vůle a naprosto neschopný vidět vlivy, jež jej obklopují, s odstupem. Za takových okolností jsou jak vysoké tak i nízké predospozice k životnímu optimismu vcelku bezpředmětné, proto se obyčejně v horoskopu nejprve zkoumá stav světel, jako základní ukazatel nativity.

***

4) Podobný problém jako v bodě dva, ale týkající se čistě planet. Například proč Slunce znamená v horoskopu ženy manžela, nebo otce u obou pohlaví, nebo proč Jupiter symbolizuje nějakou autoritu atd. když by to mělo symbolizovat psychickou složku zrozenece samého.

Jde opět o projekce. Muž může být třeba doma "hlavou rodiny" a tím se identifikovat se svým nativním Sluncem. V práci ale může uznávat šéfovu autoritu takovým způsobem, že do jisté míry projektuje vlastnosti "svého Slunce" na něj (vidí je v něm). Nebo v kostele může projektovat na kněze "svůj Jupiter", i když v jiném prostředí se s ním identifikuje. Když se s ním pak zrovna identifikuje, může se do jisté míry cítit jako kněz, na kterého ho předtím projektoval.

Tyto projekce se pak také týkají toho, jak je člověk situován tělesně. Mars muži dokáží prožívat přirozenou tělesnou pohlavností, ale Venuši již ne a pro jí mohou projektovat na ženy, které zase ji dokáží prožívat na úrovni své přirozené sexuality. Zkrátka planety dodávají jistou energii a pokud člověk nabude dojmu, že jí nemůže nebo nechce vyžít sám v sobě, projektuje jí psychologicky někam ven a tím se pro něj tento objekt stává významným. Astrologie tedy vlastně počítá s psychologickým faktem, že osobní vlastnosti mohou být projektovány navenek.

***