Direkce v astrologii

(pracovní verze/v přípravě)

Primární direkce

Co jsou to primární direkce? Na rozdíl od sekundárních direkcí, které pracují se sekundárním pohybem -  oběhem Země a planet kolem Slunce, primární direkce uvažují primární pohyb - otáčení Země kolem své osy. Lze si to představit tak, že v moment narození jakoby zmrazíme celou oblohu v neměnné podobě. Ta se pak takto fixovaná dál otáčí a my sledujeme určitým konkrétním způsobem, co a kdy se postupně tímto otáčením vyjeví.

Primárních direkcí je více typů a tak je otázkou, které zvolit. Základní dělení primárních direkcí je na tzv. mundánní a zodiakální. Mundánní primární direkce sledují uzavírání tzv. mundánních aspektů - aspektů v domech. Tyto aspekty zcela závisí na tom, jaký systém horoskopických domů užíváme. Dům je tu něco jako znamení. Když je například jedna planeta od druhé vzdálená přesně dva domy, tak je s ní v mundánním sextilu. Když je planeta na hranici prvního domu a druhá na hranici desátého (3 domy od sebe), tak jsou spolu v kvadratuře. V tomto posledním případě toto platí pro všechny systémy domů, které ztotožňují osy ASC a MC s hroty prvního a desátého domu. V zodiakálních primárních direkcích uvažujeme mundánní pozici pouze u tzv. signifikátorů a ty uzavírají aspekty s promisory (nativními citlivými body) přímo na ekliptice.

Obecně termín signifikátor (ukazatel) značí oblast života nebo oblast prožívání, kde se má něco stát. Promisor je příslibem toho, co se v této oblasti života má stát. Nejmocnější a mezi astrology neužívanější signifikátory jsou Ascendent a Medium Coeli. Praxe a tradice ukazuje, že se uplatňují nejmocněji a tak se pracuje hlavně s nimi. Když se vrátíme k popisu direkcí v prvním odstavci, tak osa Ascendentu a Media Coeli se v tomto případě stává naším hledáčkem, pomocí kterého zkoumáme, co se při otáčení oblohy přímo v něm vyjeví.

Problém s mundánními direkcemi je v tom, že ačkoliv jsou z matematického hlediska zajímavé a propracované, tak ignorují některé základní zákonitosti nativní i mundánní astrologie. Můžeme mít totiž v nativitě v našich zeměpisných šířkách Ascendent nakloněn vůči Mediu Coeli tak, že jsou od sebe vzdáleny jako trigon - 120 stupňů. Když budeme mít na obou těchto osách planety, budou spolu také v trigonu. Jenže z hlediska mudánních primárních direkcí budou spolu v čas našeho narození v kvadratuře, protože mundánně jsou tyto dvě osy spolu vždy v kvadratuře. Mundánní primární direkce proto neuznávají globální význam nebeských aspektů. Pro nějaké místo na Zemi mohou planety v určitý okamžik tvořit trigon, jinde na Zemi zase kvadraturu, ve vysokých zeměpisných šířkách může být zodiakální konjunkce dokonce mundánní kvadraturou atd. To celkově odporuje astrologických zkušenostem, takže mundánní primární direkce nebudu dále brát v úvahu a odložím je jako matematickou fikci.

U zodiakálních primárních direkcí tento problém není. Další otázkou ale je, jestli užívat primární direkce, které zohledňují ekliptikální šířku (odchylku planety od ekliptiky) nebo nikoliv. Pokud neužijeme šířku, tak jako promisory uvažujeme body přímo na ekliptice, které odpovídají ekliptikální délce planet a jiných uvažovaných bodů, jež jsou pro nás jako promisoři důležité. Zde je problém v tom, že když například zrovna bude vycházet ekliptikální bod nějaké planety, tak to ještě neznamená, že vychází samotná planeta. Planeta totiž díky své odchylce může vyjít dříve a nebo později. Za polárním kruhem se dokonce stává, že během dne vyjde ekliptikální místo planety, ale samotná planeta nevyjde nad obzor vůbec a naopak. Pokud nás tedy zajímají skutečné východy, západy a kulminace planet, tak musíme užívat zodiakální primární direkce, které zohledňují ekliptikální šířku. Dále budu mluvit jenom o těchto primárních direkcích.

Jelikož jsou primární direkce založené na otáčení Země kolem své osy, tak direkční "čas" měříme právě tím, jak moc se Země musela pootočit, aby se uzavřela nějaká direkce. To děláme jednoduše tím, že zjistíme o jakou obloukovou míru se posunul rovník vůči místnímu poledníku. Jeho původní pozice je hodnota nativního RAMC (rektascenze Media Coeli) neboli místní hvězdný čas našeho narození. Jakmile vlivem otáčení dojde k uzavření nějaké direkce, tak změříme o kolik stupňů se RAMC posunul a tuto obloukovou míru převedeme pomocí jistého klíče na normální občanský čas, který když přičteme k datu narození, tak dostaneme datum vybití dané direkce. To je v kostce podstata primárních direkcí.