Úvod New

Domnívám se, že v dnešní době se většina astrologů při výkladech opírá o nepochopené matematické výpočty, které jim zprostředkovává software, jehož algoritmům většina těchto astrologů buď vůbec a nebo jen málo rozumí. Tuto domněnku se mi může kdokoliv pokusit vyvrátit, ale jelikož jsem se setkal s neznalostí základních astronomických vztahů i u prominentních astrologů, tak budu předpokládat, že mám v tomto pravdu.

Na astrologii je zajímavé to, že se neopírá o fyzikální měření toho, jaký má vliv Mars nebo Slunce na elektoromagnetické pole Země, ale místo toho používá matematický model, jenž souvisí s určitým pohledem na nebeskou mechaniku a jehož vnitřní strukturu a chování vztahuje k psychologii člověka a jeho chování. Aplikovaná matematika se uplatňuje ve fyzice, inženýrství, biologii, ekonomii atd. Astrologie je aplikace matematiky v psychologii. Její přesnost je v tomto případě omezena pouze vstupními daty a kvalitě zvolených výpočetních metod. Jinými slovy, astrologii tvrdí, že mezi psychologickými vlivy působícími na lidi a nebeskou mechanikou existuje vyjádřitelný matematický vztah.

Základ geometrického modelu

Celý tento model je založen na faktu, že jako pozemšťané nijak nepociťujeme pohyb Země a tak v souladu s principem relativity pohybu uvažujeme Zemi jako statickou a zkoumáme, jak se ostatní nebeské objekty pohybují kolem nás. To je ostatně model, který se uplatňuje i v astronomii. Při pozorování oblohy nás nezajímá, kde je zrovna Země umístěná v prostoru. Zajímá nás kde co najdeme na obloze a abychom mohli nějaký objekt najít na obloze, nemusí nás zajímat ani to, kde je tento objekt umístěn v trojrozměrném souřadnicovém systému. Stačí nám pomocný model, který vnímá obklopující nás kosmos jako vnitřek obrovské koule - nebeskou sféru. Takový model celou situaci dramaticky zjednodušuje a každá bod na nebeské sféře lze určit snadno jako nějaký bod na povrchu Země - pomocí dvou souřadnic.

Dynamika v tomto modelu

Tento model není vůči pozemskému pozorovateli statický, ale dochází k neustálé změně vlivem tzv. primárního a sekundárního pohybu. Primární pohyb je způsobován otáčením Země kolem své osy. Kdybychom promítli zemský rovník na nebeskou sféru, tak právě tato kružnice by se rovnoměrně neústále otáčela. Vlivem tohoto pohybu tedy objekty vycházejí a také zapadají pod obzor. Sekundární pohyb je dán oběhem Země kolem Slunce. Vlivem tohoto pohybu dochází k tomu, že se během roku na Slunce a planety díváme z jiných částí Sluneční soustavy a tím pádem je vidíme i v jiných sektorech nebeské sféry. Vzhledem ke sklonu zemské osy se vlivem sekundárního pohybu také mění roční období (Slunce mění pozici vzhledem k zeměpisné šířce Země), jak je znázorněné na následujících obrázcích.

Význam hlavních kružnic

Pracujeme-li s nebeskou sférou a zajímají-li nás konkrétní body respektive objekty umístěné na ní, je pochopitelné, že potřebujeme nějaký jednoznačný souřadnicový systém. Tento systém na nebeské sféře funguje na stejném principu jako v geodézii, která zkoumá souřadnice na zemském povrchu. Abychom určili polohu nějakého města, potřebujeme mít pomocnou hlavní kružnici. Hlavní kružnice na povrchu koule je taková, jejíž střed prochází středem dané koule. Takové požadavky splňuje rovník. Chceme-li určit zeměpisnou šířku města, stačí po hlavní kružnici kolmé na rovník (místní poledník dané lokace) změřit, kolik stupňů je město vzdálené od rovníku. Chceme-li určit zeměpisnou délku, musíme určit kde místní poledník protíná rovník a změřit tuto vzdálenost od nějakého pevně daného nulového bodu. Náš nulový bod v tomto případě tvoří poledník, který prochází městem Greenwich. Město Praha je například 14 stupňů (přibližně) na východ od Greenwiche a 50 stupňů severně od rovníku - to je jednoznačně určený bod na povrchu koule. Říkáme, že tento bod leží na 14 stupních východní délky a 50 stupních severní šířky zemského povrchu.

S nebeskou sférou můžeme postupovat obdobně. Promítneme zemský rovník na nebeskou sféru a pak již jen stačí určit počátek tohoto souřadného systému. Ten není dán žádným nebeským Greenwichem, ani pozicí nějaké hvězdy, ale bodem kde střed Slunce stojí přímo na této kružnici. K tomuto průsečíku dráhy Slunce a nebeského rovníku dochází dvakrát za rok. Jeden je následován přestupem Slunce do severních zeměpisných šířek (jarní rovnodennost) až k obratníku Raka (letní slunovrat), druhý je počátkem poklesu Slunce do jižních šířek (podzimní rovnodennost), což vrcholí tím, že Slunce kolmo svítí na obratník Kozoroha (zimní slunovrat). Průsečík, který určuje bod jarní rovnodennosti je počátkem souřadného systému na nebeském rovníku. Tento systém tvořený hlavními kružnicemi je ilustrován v interaktivním okně níže.