Úvod

Když se řekne astrologie, řada lidí si představí, že jde o hloupé výmysly o mysteriózním vlivu velkých kusů vesmírného kamení na náš osud, na to jestli se oženíme šťastně nebo nešťastně, najdeme dobrou práci atd. To skutečně zní hloupě, nicméně neznám žádného astrologa, který by takto přemýšlel. Spíše jsem se setkal s tím, že se astrologové o fyzikální příčiny astrologických jevů nezajímají a odvolávají se na výsledky své výkladové praxe. My na to půjdeme ze začátku opačně, podíváme se více pod lupou, jak je to skutečně s těmi vesmírnými kameny.

Sonda Juno vyslaná k Jupiteru a sonda Cassini vyslaná k Saturnu znovu potvrdily myšlenku, že elektromagnetismus hraje ve Sluneční soustavě mnohem větší roli, než jsme si dříve mysleli. Proč by to mělo astrology nebo jiné nadšence zajímat? Vezměme si jednoduchou úvahu. Jsou lidé, kteří dokáží na dlouhou dobu zadržet dech, dlouho se vůbec nehýbat nebo velmi zpomalit tep srdce. Nikdo živý ovšem nedokáže odstranit elektrické napětí svého těla. Život v našich tělech se opravdu vyznačuje elektrickým napětím, které se navíc mění podle našeho psychického stavu. Nebo tomu tak není a nevíme všichni, že radostné a pozitivní myšlení dává člověku výrazný tělesný pocit energie a že právě ve stavech nadšení dokonce často přeskakuje viditelná jiskra mezi naším tělem a nějakým objektem? Na druhou stranu pokud jde o stavy únavy, deprese nebo melancholie, tak co se alespoň mě týče, nikdy jsem v takových chvílích žádné přeskočení jiskry nezažil a ani mě to nepřekvapuje. Ačkoliv je toto všechno velmi zajímavé samo o sobě, vyvstává též otázka, zda s tímto vším nějak nesouvisí všudypřítomný fakt, že žijeme v gigantickém elektromagnetickém poli naší planety Země, které se mění pod tlakem vnějších kosmických vlivů. Tolik tedy na úvod k vesmírnému kamení a ohnivým koulím na obloze.

Pokud lidé připustí (třeba pro zábavu) možnost, že například Jupiter může ovlivnit elektromagnetické pole Země a to pak nějak nenápadně změní jejich náladu nebo stav myšlení, ještě mohou namítat, že to nijak nesouvisí s osudem. Zde se lze ale odvolávat opět na obecné zkušenosti. Existují přeci lidé, kteří se setkávají téměř na každém kroku s přízní, aniž by se o ni výrazněji snažili a na druhou stranu lidé, vůči kterým se ostatní uzavírají, i když se zrovna snaží chovat dobře a dělat dobrý dojem. Co jiného to může způsobovat, než jejich vnitřní naladění? A to co jsem právě popsal, je již příklad jisté osudovosti. Kromě toho také lidé obvykle chápou povrchně to, čemu říkáme svobodná vůle. Někdo si například vzpomene na kamaráda z dětství. Ta vzpomínka je silná a proto mu zavolá. Sejdou se a vznikne z toho osudově významný moment. Povrchní člověk si řekne, že se rozhodl zavolat kamarádovi a pak měl štěstí, pokud setkání změnilo jeho život k dobrému. Ten kdo rozumí problému svobodné vůle hlouběji se bude divit, odkud a proč přišla v danou chvíli vzpomínka, která ho přemohla nebo jím pohnula k určité akci.

Vzhledem k tomu co bylo řečeno, je opravdu moudré, když školní a univerzitní věda a vše co z nich roste automaticky shazují astrologii ze stolu jako nesmysl pro méněcenné mysli? Přitom si tato věda hraje s koncepty jako jsou například teorie paralelních vesmírů, cestování v čase, s teoriemi o nevím kolika neviditelných dimenzích našeho kosmu a já nevím s čím ještě. V čem spočívá tato do očí bijící stranickost? Jak to vidím já, jde pouze o to, že i ty nejdivočejší z vyjmenovaných teorií se nevymykají současnému vědeckému paradigmatu, které úplně vyjímá člověka ze svých rovnic a dělá z něj jakéhosi objektivního pozorovatele stojícího zcela mimo. Zamítli jsme náboženství a člověk se automaticky povýšil na někoho, kdo se vším tím mechanickým děním, co se odehrává kolem, nijak nesouvisí. To je daný modus operandi současné vědy, který dokáže sice poslat člověka do kosmu, ale jinak také dovede být tzv. vědeckými komunitami chráněn i tak emocionálně, jako asi kdysi byla chráněna myšlenka, že je Země středem vesmíru. Pokud se ale tohoto paradigmatu budete držet, nikdo vám nevyčte, když budete veřit, že zde existuje paralelní vesmír, ve kterém je vaše babička prezidentkou Ugandy.

***

Jestliže planety mají gigantická magnetická pole, které určitým způsobem zasahují do našich tělesných životů, je pro mě jen logické a přirozené, že za miliony let evoluce na ně člověk reaguje podvědomě archetypálně-typickým způsobem. A kdyby to s tím elektromagnetismem takto nebylo? Proč by potom nemohly hvězdy a planety působit třeba nějakými záhadnými silami z paralelních dimenzí nebo z 8. rozměru kosmu atd.? Ať už je to jakkoliv, co se týče mě, jsem ochoten tvrdit, že o reálnosti mnohých astrologických vlivů se lze přesvědčit praktickým studiem astrologie.